Narodil se na Slovensku, ale většinu života prožil na Moravě. Bojoval v druhé světové válce, účastnil se bojů ve Slovenském národním povstání, byl zajat a vězněn v Německu a po osvobození se z větší části pěšky vrátil domů na Moravu. Po válce musel nastoupit do socialistické armády. Oženil se a narodily se mu dvě děti, dcera a syn. Kvůli práci v armádě však pobýval často mimo domov a málo času trávil s rodinou. Rodinné vztahy vychladly, zvláště děti trpěly nepřítomností otce a postupně se mu odcizily. Manželka se s ním před lety rozvedla a odstěhovala se k rodině dcery. Syn žil v zahraničí a o otce nejevil zájem. V průběhu hospitalizace pán obdržel zprávu, že jeho syn zemřel.
Pacient byl v dětství pokřtěn v katolické církvi a vychováván ve věřící rodině. Absolvoval náboženskou výuku a přijal svátosti včetně biřmování. Od svého vstupu do armády však nemohl svoji víru prožívat veřejně. Bohoslužeb se účastnil jen výjimečně, a to v místech, kde jej nikdo neznal. Nepřestal se však modlit a stále měl u sebe růženec od své maminky. Po odchodu do důchodu obnovil návštěvu bohoslužeb, jeho zhoršující se zdravotní stav však jej v tom stále více omezoval.
V LDN s ním navázala kontakt nemocniční kaplanka. Byl vděčný za její naslouchání, vyprávěl jí o svém životě a postupně se dostával i k hlubším tématům souvisejícím s vírou. Projevoval zájem o společnou modlitbu. Později požádal o svátost smíření a začal opět přijímat eucharistii.
Když se jeho zdraví ještě více zhoršilo a on ztrácel vědomí, podařilo se nemocniční kaplance zkontaktovat jeho dceru. Ta přijela, s otcem se po letech setkala a vyjádřila mu své odpuštění. Nedlouho poté pán pokojně zemřel.